Do Lidových sadů dojedeme z centra Liberce tramvají, která zde má  konečnou stanici. Hned u vstupu do lesa je centrální rozcestník značených cest KČT vedoucích do Jizerských hor. Půjdeme po modře značené cestě kolem vodojemu, vystoupáme lesem k Mlynářovu kříži (3 km). Poznáme jej již z dálky, je to mohutný žulový pomník s německým nápisem a kovovým křížem na vrcholu. Postavili jej tu v r. 1864 na památku mlynáře Jägera. Poutníkům poslouží vedle stojící nově postavený přístřešek. Stoupání pokračuje, asi po půlhodince  dojdeme k budově vodní elektrárny v Rudolfově. Voda je k turbínám přivedena tzv. „kanálem" - ocelovým potrubím vedeným v zemi, částečně i na povrchu od přehrady Černá Nisa.

Přejdeme silnici doleva a u tabule informující o  Poutní cestě přijdeme k rekreačním chatám. Lesní cesta stoupá stále podél toku Černé Nisy ke 3,5 km vzdálené přehradě téhož jména. V dolní části potoka nad Rudolfovem je řada romantických míst se skalami, vodopády a tůněmi,  v polovině cesty k přehradě již z dálky spatříte na levé straně cesty mohutný kámen kryjící studánku. K přehradě vede vpravo odbočující, modře značená cesta kolem pomníčku pytláka Stammela.

Kamenná hráz přehrady (8 km) byla dokončena v r. 1905, je dlouhá takřka 350 m a poskytuje jedinečný výhled na 40 ha velké, uměle vytvořené jezero s masivem Ptačích kup na obzoru. Za více jak sto let jej příroda převzala a přijala do zdejší krajiny. Připomíná severská nebo kanadská jezera. Můžeme jej obejít po obou stranách - po modré vpravo, nebo po žlutě značené cestě  po levé straně. Obě cesty se setkají na rozcestí Pod Olivetskou horou (886 m). Tímto názvem pojmenovali horu poutníci procházející zde mnoho let před námi. Sestoupíme lesem k dalšímu turistickému přístřešku na rozcestí cest zvaném Bílá kuchyně (15 km). Kdo sem přijde v zimě, pochopí snáze tento v přírodě neobvyklý název.

Trasa Poutní cesty pokračuje stále po modře značené cestě údolím Malého Štolpichu. Peřejnatý potok překonává četnými vodopády 400m výškový rozdíl. K jednomu z nejznámějších jizerskohorských vodopádů - Velkému Štolpichu vede  krátká odbočka. V  dosud znatelných výklencích ve skalách podél cesty byly kdysi umístěny obrazy a sošky svatých, chránili kroky poutníků, kteří tudy v  procesích scházeli divokými bukovými lesy do údolí. Po prudkém sestupu se sklon terénu zmírní a  po přechodu mostu se objeví první domy ve Ferdinandově (18 km).

Odtud nás již čeká jen krátký úsek cesty do Hejnic (20 km), cíle našeho putování. Zdejší bazilika Navštívení Panny Marie je vidět již při vystoupení z lesa, působí impozantně v tomto podhorském kraji. V minulosti sem směřovaly přes Jizerské hory  i z ostatních stran miliony poutníků. Dnešní cesta byla jednou ze tří tras, kterou naši předchůdci přicházející od Liberce absolvovali. Po bohoslužbě se druhý den přes hory vraceli zpět do Liberce. Bazilika byla postavena v r. 1729, ale již ve 14. století zde  byl dřevěný kostelík a o století dříve prý v duté  lípě umístěná dřevěná soška Panny Marie - Mater Formosa. Svůj původ měla ze Žitavy, díky mnoha zázračným událostem její věhlas stoupal. V 17. století tu byl postaven klášter. V minulém režimu byl přeměněn v internační tábor kněží, stavba chátrala. Díky finanční podpoře z Evropské unie byl opraven a přeměněn na Mezinárodní centrum duchovní obnovy. Je opravována i bazilika. Její návštěva se vám jistě nadlouho vryje do paměti. V sousedním klášteře se střídají výstavy obrazů, fotografií a jiné kulturní akce. Známé jsou obnovené, v květnu a červnu konané Hejnické pouti. Ušli jsme 20 km , výlet lze zařadit mezi středně náročné. Do Liberce se vrátíme vlakem přes Raspenavu (přestup) a Oldřichov.

Textové informace poskytl Klub českých turistů.